PARÁDNÍ JÍZDA, MEGA ZÁŽITEK!

13. 11. 2016

NHL trip je za mnou. S úžasným pocitem! A nebylo to jen o hokeji. Kromě NHL a sledování "Kojotů" na vlastní oči se každý den odehrál jeden zážitek za druhým. V neskutečně rychlém sledu. Byla to jízda, na kterou nezapomenu. Co všechno se během těch deseti dnů v Kalifornii, Arizoně a Nevadě odehrálo?

Trip odstartoval v Praze v pondělí 31. října. Odlétalo se v 6:55! Sraz části (nakonec šestičlenné) skupiny byl na Letišti Václava Havla. Už tam mimochodem došlo z mého pohledu k historickému momentu - poprvé v životě jsem se setkal s organizátorem celé akce a legendárním dlouholetým fanouškem "Kojotů" Kosirem. A taky jeho ženou Terezou a Petrem. Později se k nám připojili ještě další dva borci Dušan s Adamem.

První (přestupní) zastávkou byl německý Düsseldorf. Cesta trvala hoďku a půl. Následovala zhruba dvanáctihodinová štreka do Los Angeles... a závěrečný přesun dvěma půjčenými nablýskanými bouráky do Phoenixu, přesněji řečeno do Glendale. Ubytování na hotelu proběhlo kolem půlnoci... Co se dělo pak? Nahuštěný program, neskutečná jízda.

Potlesk pro Hanzyho

Hned zkraje musím ocenit ochotu, vstřícnost a přístup Martina Hanzala, jeho rodičů a ženy Lenky. Díky perfektní spolupráci nám totiž "Marty" umožnil volný vstup do Gila River Areny na oba domácí zápasy Coyotes - proti San Jose a Nashvillu! Ba co víc - šlo o VIP. Ano, takže s jídlem :-). Hanzal vlastně udělal radost "cizím" lidem, se kterými se osobně nezná. Prostým fanouškům! Pecka. Hodně si toho celá naše skupina váží. Rozdat jen tak 12 lupenů lidem, o kterých ví maximálně tak "z doslechu"... Wow. Klobouk dolů. Úplně to samé se dá říct o Marku Langhamerovi. Brankář naší farmy v Tucsonu nám zařídil (a tím také našemu rozpočtu trochu ulevil) free vstup na utkání Roadrunners proti Texas Stars.

Jak jsem již řekl - trip byla jedna velká zkušenost, jeden velký zážitek poslepovaný z nezapomenutelných momentů v rychlém sledu. Šlo o festival krásných scenérií s brutálním počasím a teplotou, která haprovala vysoko nad 20 stupni (někdy i hodně nad 30). A těch luxusních hotelů, tisíce najetých mil...

Arizona - San Jose

První zápas měli "Kojoti" na programu 1. listopadu. Do Arizony přijeli Sharks! Ještě předtím jsem "povinně" koupil v sakra velkém fanshopu před Gila River Arenou triko Coyotes... A večer, přesněji řečeno během západu slunce a příjemného teplého počasí, se mohlo jít na to. Má "americká hokejová premiéra". NHL v zámoří, v Arizoně. Na vlastní oči sledovat v domácím stánku zbožňovaný klub! Co vám budu povídat, vychutnal jsem si každou sekundu. Už samotný příchod na staďák byl speciální. Nasával jsem tu atmosféru! Bary, kluby ve Westgate u arény byly plné, hlučné. Věděl jsem, že prožívám jeden z těch životních dnů, zážitků. No a jak jsem pak před vstupem do haly spatřil holky z Paw Patrol... :-). Bylo to prostě velký, emocemi nabitý (navenek možná ne, ale uvnitř mě to vřelo).

Samotný zápas uběhl strašně rychle. Ani jsem nestíhal všechno vnímat. Rozbruslení, hymna, úvodní buly, zpackaná první třetina (San Jose vypálilo 14x, Arizona 6x), poté zlepšení a nakonec vybojované dva body za triumf 3:2. V tom utkání si mimo jiné svůj první zásah v kariéře v NHL připsal Lawson Crouse! Za hosty se zase gólem připomněl starý známý Mikkel Boedker. Nesmím opomenout ani výkon první hvězdy večera Louise Dominguea, autora 39 zákroků. Vidět byl i rozjetý Jordan Martinook (ten má fakt skvělý start do sezony).

Po utkání jsme se setkali s Martinem Hanzalem, který duel se "Žraloky" bohužel nedohrál. Utrpěl nějakou patálii "v dolní polovině těla". Martinova maminka nám prozradila, že "to cítil" už před zápasem... I proto musím ocenit, že se i přes bolest "Marty" přišel za námi podívat a vyfotit. Jak jsme odcházeli, zastihli jsme na chodbě v útrobách Gila River Areny Tomáše Hertla. A forvard Sharks ukázal charakter. Tomášova první slova směrem k nám byla otázka: "Jak to vypadá s 'Hanzym'?" Sympaťák!

Arizona - Nashville

Do dalšího klání Coyotes proti Nashvillu (3. 11.) Martin Hanzal nenastoupil (v sestavě ho nahradil z farmy povolaný Christian Dvorak). A byly to nervy. Ještě větší než se San Jose. Opakoval se scénář jako se "Žraloky" - slabá první třetina ("Kojoti" byli přestříleni 6:18), poté zlepšení (premiérovou trefu v NHL zapsal zmíněný Dvorak, prvního zásahu v sezoně se dočkal Anthony Duclair). O osudu klání nakonec musely rozhodnout až nájezdy. A při nich to na tribunách neskutečně žilo. Každý nájezd svých miláčků fanoušci neuvěřitelně prožívali. Strhnout jsme se nechali i my... Třeba když "Vrbič" úspěšně zasadil svůj pověstný blafák do backhandu. Mělo to grády!

Anaheim - Arizona

Ke třetímu střetnutí AZ jsme se přesunuli do Anaheimu (4. 11.). Stíhali jsme na poslední chvíli. Traffic byl šílený. A ten počet semaforů v blízkosti Honda Center... Všechny strasti přebyl okamžik, kdy jsem byl "uvnitř". Nádhera. Těch fans! Příznivců "Kojotů" ale byly jednotky (myslím, že jsem si na chodbě plácl se všemi :-) ). A výsledek boje na ledě? Skóre hrůza (1:5; v první třetině nás "Kačeři" přestříleli v poměru 21:4 a Strome tam opět stál jak strom - toho by Kosir, jemuž se nelíbí ani Alex Goligoski, z fleku hned vyměnil), ale stejně - další zážitek! Top momentem duelu pro fanoušky Yotes byla bitka Maxe Domiho s Ryanem Keslerem po necelých šesti minutách hry. "Domes" se moc nenadřel, stačila mu jediná (první) rána... KO bylo na světě!

Úvodní třetinu jsme jinak pobyli v horním patře skoro u stropu stadionu (na svých místech). Na tribuně jsme pak s Kosirem podráždili (vyburcovali, nažhavili, jak chcete) domácí publikum skandováním "Let's go Coyotes". Byl to super nápad... Druhé dějství, ve kterém se gólově prosadil i Antoine Vermette (ale jo, zatleskali jsme mu), jsme seděli jinde (za brankou - byla tam volná místa; ale pozor, je strašně moc hlídané, jestli si sedáte na vaše zakoupené místo; není vůbec snadné si jen tak přesedat, i když kolem vidíte prázdné řady s lepším výhledem). Třetí dvacetiminutovku jsme proseděli na podélné (hlavní) tribuně, blízko ledu. To byl dá se říct malý bonbónek na závěr našeho třízápasového zážitku s názvem NHL. Mimochodem - jumbotron v Honda Center je neuvěřitelně obrovský!

Tucson - Texas

Hodně zajímavou epizodou během našeho tripu byl i výlet do Tucsonu. Záloha Desert Dogs se ve středu 2. listopadu postavila Texasu (prohrála s ním 3:4 PP). Nej zážitkem nakonec nebyla ani předváděná hra respektive hokej, kvůli kterému jsme tam primárně vyrazili (abychom omrkli úroveň AHL), nýbrž hokejisté Roadrunners, kteří z různých důvodů nehráli/nemohli hrát. Prostě ti, co seděli jen na tribuně. Nejprve jsem zahlédl zadumaného Christiana Dvoraka (nehrál z toho důvodu, neb se kvůli výše zmíněnému čerstvému zranění Martina Hanzala čekalo, že bude každou chvíli povolán do prvního týmu, což se posléze skutečně stalo).

Pár minut nato se na tribuně objevil i Marek Langhamer, Zbyněk Michálek, ale třeba i Stefan Fournier nebo Justin Hache. S pohodářem Markem jsme se spolu s Kosirem dali do řeči. Nakonec jsme prokecali celou první třetinu! O čem Hammer vyprávěl? O všem možném. O životě v Tucsonu, přitelkyni, jak ho štve konkurent Adin Hill (vlastně řekl se*e :-) ) nebo proč ten den nebyl ani na střídačce - měl něco s břichem (na střídačce by mimochodem ani neseděl; z důvodu nedostatku místa by seděl osamoceně v rohu tribuny hned za plexim oddělen od ostatních spoluhráčů). Co se týče Michálka (nehrál z důvodu otřesu mozku) - bylo očividné, že je z degradace na farmu stále rozmrzelý...

A ten "zbytek"...

A jak jsme prožili chvíle, když se zrovna nehrál žádný hokej? V Tucsonu jsme navštívili Pima Air & Space Museum (vrakoviště letadel) a viděli krásný západ slunce. Vyzkoušeli jsme americký steak, spatřili kojota (živého i mrtvého), moře kaktusů, větrných elektráren (u Los Angeles), americkou vlajku snad před každým barákem či domy přepravované po silnici. Dále jsme zašli do centra Phoenixu (ten den mimochodem pršelo! ) - zhlédli jsme například Talking Stick Resort Arenu (bývalou halu Phoenix Coyotes pod názvem America West Arena) a Chase Field (baseballový stánek Arizona Diamondbacks), navštívili nějaké ty outlety a vystoupali na Camelback Mountain (super výhled snad na celou Arizonu).

Dva dny jsme strávili i v Las Vegas, kde jsme se pochopitelně byli mrknout na "zlatou" T-Mobile Arenu, ve které se bude od sezony 2017/2018 hrát NHL. Prošli jsme však i pověstný bulvár Strip, pár kasin a viděli fontánovou show. Kousek za Vegas jsme obdivovali Hooverovu přehradu, Valley of Fire State Park a Death Valley National Park. Projeli jsme také "Oblastí 51". V Los Angeles nemohla chybět zastávka pod nápisem Hollywood a procházka po chodníku slávy, Venice Beach a cestou zpět na letiště jsme to střihli přes Malibu, kde má dům Charlie ze seriálu Dva a půl chlapa :-).

Suma sumárum - jsem fakt rád, že jsem do toho šel. Nelituju. Poznal jsem super lidi, viděl jiný svět.

Není nic lepšího, než si prožít svůj sen.

TRIP 1 (31. 10. - 9. 11. 2016)